Plzeňský sběratel usilující o vytvoření zajímavé sbírky obsahující výhradně vlastní nálezy
Ing. Pavel Plzák
Plzeň
pavel.plzak@volny.cz
Sagenit na křišťálu, šířka obrázku 3,0 cm, Cavradischlucht, Švýcarsko
Sagenit na křišťálu, šířka obrázku 3,0 cm, Cavradischlucht, Švýcarsko

Mineralogické stránky Pavla Plzáka

Alpské lokality, mineralogická naleziště v Rakousku, Švýcarsku, Itálii, Polsku či na Slovensku

Trochu netradiční pohled na mineralogické lokality se snahou o doplnění méně známých informací především o zahraničních nalezištích.

Tyto stránky jsem navštívil(a) opakovaně, protože mne na nich zaujalo především:

X anatasu 5 mm, Selva, Švýcarsko
X anatasu 5 mm, Selva, Švýcarsko
Realgar X 4 mm, Tajov, Slovensko
Realgar X 4 mm, Tajov, Slovensko
Šperkový výbrus záhnědy z údolí Val Val, Tujetsch, Švýcarsko, 29 x 21 x 12 mm
Šperkový výbrus záhnědy z údolí Val Val, Tujetsch, Švýcarsko, 29 x 21 x 12 mm
Rubelit Řečice, největší  X 4 mm
Rubelit Řečice, největší X 4 mm
Euchroit největší  X 7 x 6 mm,  Ĺubietová Svätoduška, Slovensko
Euchroit největší X 7 x 6 mm, Ĺubietová Svätoduška, Slovensko
X čirého berylu 10 mm na křemeni a albitu, vpravo uprostřed vykukuje mouřenínská hlavička, napravo žlutavý elbait, St. Illario in Campo, Elba, Itálie
X čirého berylu 10 mm na křemeni a albitu, vpravo uprostřed vykukuje mouřenínská hlavička, napravo žlutavý elbait, St. Illario in Campo, Elba, Itálie
Démantoidy, X nalevo 3,5 mm, Monte Acquanera, Val Malenco, Itálie
Démantoidy, X nalevo 3,5 mm, Monte Acquanera, Val Malenco, Itálie
Hypoparalelní záhněda Bobrůvka
Hypoparalelní záhněda Bobrůvka
Titanit, největší X 3 mm, Val Val, Tujetsch, Švýcarsko
Titanit, největší X 3 mm, Val Val, Tujetsch, Švýcarsko
Záhněda, ústřední X drahokamové kvality vysoký 4 cm, Švýcarsko, kanton Uri, Lochberg
Záhněda, ústřední X drahokamové kvality vysoký 4 cm, Švýcarsko, kanton Uri, Lochberg
X fassaitu 5 mm, Úškrtová dolina, Slovensko, nález 2017
X fassaitu 5 mm, Úškrtová dolina, Slovensko, nález 2017
X apatitu 2 mm mezi lupeny lepidolitu, nález 2016, Dobrá Voda
X apatitu 2 mm mezi lupeny lepidolitu, nález 2016, Dobrá Voda
Melounový rubelit s verdelitovým lemem, jednostranně ukončený X s foititovými náběhy, posetý spoustou drobných verdelitů, nález 2015, 23 x 16 x 12 mm!!!
Melounový rubelit s verdelitovým lemem, jednostranně ukončený X s foititovými náběhy, posetý spoustou drobných verdelitů, nález 2015, 23 x 16 x 12 mm!!!
Apatit 5 mm, Krupka, žíla Lukáš
Apatit 5 mm, Krupka, žíla Lukáš

Respekt k horám

Pravá strana závěru údolí Val Val, Tujetsch
Pravá strana závěru údolí Val Val, Tujetsch
Nemá cenu si povídat o drsném prostředí hor, náhlých změnách počasí, letním sněžení, prudkých odpoledních bouřkách a různých zážitcích na toto téma. Nicméně vysoké hory a pohyb v nich mají svá pravidla a ta je třeba respektovat. Je lepší o nich vědět předem a být připraven na různé situace, než postupně na vlastní kůži zažívat různé prohry a zkoušet vymyslet šikovné řešení. Napíšu něco o vlastních zkušenostech, které jsou samozřejmě značně omezené (definoval bych se jako běžný vysokohorský turista, nejsem žádný strahler), ale přesto mohou někomu pomoci.
Chci-li hledat šutry ve vrcholové části Alp, nad 2.500 mnm, musím si předem uvědomit, že nejsem-li celoroční horolezec, je to možné v podstatě pouze 2 měsíce v roce, konkrétně v srpnu a v září. Samozřejmě záleží na konkrétní nadmořské výšce, jižní či severní orientaci úbočí a bohatosti zimy a především jara na sníh.
Zprava Val Giuv, Val Val
Zprava Val Giuv, Val Val
V červenci i v srpnu bývá běžné cestou zdolat nějaké to sněhové pole jako jsou na horním snímku. Při prudším sklonu je dobré mít mačky nebo nesmeky.
Roli hraje samozřejmě i aktuální počasí, nahoře v horách může sněžit celoročně. Stačí pár deštivých dní a nahoře máme na nějakou dobu smůlu. Na snímku vlevo je uprostřed údolí Val Val, napravo Val Giuv, je to foceno z údolí Val Maighels, kousek od chaty Camona da Maighels, cca 2 a čtvrt km nad mořem, na konci srpna. Je poměrně evidentní, že jít v této době na šutry do některého z těchto údolí je holý nesmysl, vzhledem ke sněhu v blízkém okolí se zpětně i divím, že se mi v ten den povedlo najít ve Val Maighels pěkné titanity - ovšem kosa byla pořádná.
Val Val
Val Val
Fotka vlevo bohužel není dělaná ze stejného místa, takže se na ní nevešlo Val Giuv - údolí napravo je Val Val. Podstatný je ten kontrast: je to focené o měsíc později, v závěru září, ač je podstatně chladněji, tak sněhové podmínky jsou mnohem příznivější a případné nálezové partie (hlavně vzadu a nahoře) jsou krásně obnažené. Je to ukázka důležitosti aktuálního počasi = není rozumné tam jezdit těsně po vydatnějších deštích, je potřeba pár pěkných dní, aby sníh odtál. Na čtvrté fotce je Val Giuv. Je to focené pozdě odpoledne při návratu z neúspěšné výpravy, kterou jsem musel vzdát max. 200 výškových metrů pod cílovou oblastí pro příliš sněhu. Většinu stoupání jemně mrholilo, omezená viditelnost a tak až nahoře, kde padala krupice, se ukázala, že dál je to příliš o hubu.
Val Giuv
Val Giuv
Odpoledne se to vybralo a tak při tomto návratovém otočení vypadá vše téměř ideálně. Zdání klame, při absenci jakékoliv cesty je to v horském terénu ve sněhu výrazně obtížnější.
Tento záběr jemně naznačuje další problém, se kterým je nutné při řadě výprav počítat, a to je mokrá tráva. Pokud se jde po značené, alespoň trochu využívané, turistické cestě, ze které někde nahoře odbočíme stranou, je to v pohodě. Ale jedná-li se o téměř nevyužívanou pěšinu (obvykle užívanou především pasoucími se hospodářskými zvířaty), a to bývá u šutráckých treků běžné, brouzdání v trávě se nevyhneme. Pokud večer, v noci či k ránu trochu sprchlo, většinou stačí vydatná rosa pozdního léta, během hodinky cesty travnatou horskou pěšinou nám na boty nakapou litry vody. Věřte nevěřte, většina běžných trekových bot to neustojí, ať jste je impregnovali sebelépe. A celodenní pobyt v poránu promočených botách, s velkým převýšením, při větrném chladnějším počasí může být poměrně nepříjemný a mít i nepříjemné následky. Jsou v podstatě dvě možnosti, jak tomuto problému čelit - buď mít perfektní vyzkoušenou obuv, která to zvládne, a nebo připravenou variantu přezutí po vystoupání nad travnaté pásmo. Rozhodl jsem se, že do popisů horských lokalit doplním riziko zmáčených bot, považuji to za přínosné.
Tím jsme se přes pohory dostali k terénu. Tam nahoře nebývá žádná cesta, stezka ani pěšina, pokud tam něco téměř zanedbatelného je, obvykle to využijeme až cestou zpět, čili dolů. Horské svahy bývají dost prudké, často jde o morény, někdy nízkou vegetací částečně zpevněná suť. Ne všechny kameny jsou pevně usazené, bez ohledu na jejich velikost. Trekové hole, především při cestě dolů, považuji za naprostou nezbytnost. Jednak pro výrazně jistější krok, plus při zdolávání potoků a především pro šetření kloubních chrupavek, zvláště byli-li jsme úspěšní a na zádech vlečeme batoh plný šutrů. Převýšení přes tisíc metrů a několika hodinová cesta nebývá výjimkou.
Val Maighels
Val Maighels
Samozřejmě je třeba počítat s rozmary počasí. Já se hodně potím, tak musím mít několik suchých triček. Nosím s sebou suché ponožky, lehkou mikinu, nepromokavou a neprofuk větrovku, čepici hlavně proti slunci, na to je dobrý i silnější opalovací krém. Někdy se velmi hodí rukavice. Dobře to ilustruje přiložená fotka vlevo. Je to ranní záběr do údolí Val Maighels po dobré hodince cesty. Teploty ve stínu jsou pod nulou, na trávě jinovatka. Moje cílová partie je návrší pod ledovcem a proti mně hrozí ze závěru údolí z italské strany pásmo nízké oblačnosti. Slušně fouká, podle datumu právě začal podzim. Jak to dopadne? Buď na mne většinu dne bude svítit sluníčku, které to slušně prohřeje a i přes ten vítr to bude fajn, nebo se ta oblačnost natáhne do údolí a já strávím den ve vlhkém lezavém mraku, ze kterého zamrholí, bude těsně nad nulou a přijdu zmrzlý na kost. S oběma variantama je třeba předem počítat.
Name
Email
Comment
Or visit this link or this one